1. 10. 2011

Óda na melancholii

Jak už zjistil můj oblíbený Johnnie Keats, ve chvíli, kdy z nebe padne melancholie a vy nestihnete uhnout, je lepší se jí poddat. U každého ono poddávání vypadá různě - já si jednoduše najdu nějakou noru, kam zalezu a krásně teskním. Rochnění ve stavu melancholie je možné podpořit četbou či psaním rozervané poezie, poslechem violoncella nebo božského Leonarda, prohlížením starých fotek... a oděním se do modré. Modrá je nejen barvou královskou, ale i barvou bluesu, spleenu a podobných duševních (či hudebních) stavů. 

Trojitá dávka melancholie v mém podání:

 1) Adam Hurst


 2) chvilka poezie


Sama v sobě
obemknutá
touhy bloudí
v kdysidávno

neptej se mě
neodpovím
co je vně je
nepozváno


3) model v odstínech modré (šaty jsou opravdu tmavě modré, srovnejte se psem)







(šaty Zara - sekáč, 180Kč;  boty Seychelles - sekáč, 190Kč; svetřík Xanaka - sekáč, 140Kč; náhrdelník - Takko, 90Kč)

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nemám slov.

Lucka řekl(a)...

Ta druhá fotka je nááádherná.
Mimochodem, jak se jmenuje pejsek?

Channah řekl(a)...

Anonymní 1: chápu to jako kompliment (doufám ;)

Lucka: děkuju! Pejsek se jmenuje Zorrita Černý Mstitel a má na blogu svůj vlastní příspěvek ;) http://mezinebemazemi.blogspot.com/2011/07/nejoblibenejsi-modni-doplnek.html

Anonymní řekl(a)...

Samozřejmě kompliment. Vám by ale slušel i pytel. A máte uhrančivé nohy.

Anonymní řekl(a)...

Super "outfit" do lesa.

Channah řekl(a)...

Já Vám nevím, do lesa bych si to tedy nebrala ;) Ale na procházku po úhledné cestě po hrázi rybníka - proč ne.