23. 12. 2012

"Ooops!"

Klidné svátky a inspirativní rok 2013 vám přeje Channah.

(foto Jiří Frantál s mou drobnou PF úpravou :)

18. 12. 2012

Nezničitelná indická tradice a konec světa

Indická kultura a tradice je tisíciletí stará - podobně pevně zakořeněné jsou i pravidelné návštěvy taneční skupiny Aiwa! tribe v indické restauraci. Konec světa nenastane v pátek (ověřila jsem si to prostým pohledem do diáře - kolonky pokračují i po pátku a jsou plné), ovšem dozajista by nastal, pokud by v Budějicích zavřeli indickou restauraci. Večer to byl kouzelný, dostala jsem mimo jiné nečekaný dárek "za dlouhé vedení" :)

Protože je ale tento blog především o módě, a ne o tanci či jídle (i když obojí mezi řádky často prosakuje), budu se držet tématu: vždy mi vrtá hlavou, jak se obléct, když jde člověk v zimě na večírek. Z principu si nemůže vzít teplé oblečení, protože obvykle bývá v místě konání večírku teplo, o to víc, pokud je součástí večírkového veselení i tanec. Každého samozřejmě napadnou vrstvy - dospod lehké slavnostní hadříky a navrch zateplit. I tato metoda ale narazí v případě bot a nohou celkově. Teplou sukni si vzít nemůžu, kalhoty nechci a v teplých kozačkách bych na večírku umřela. Pokud bych si vzala boty na přezutí, vyvstane otázka, kam s objemnými kozačkami - tahat je s sebou v tašce se mi nechce a na večírku obvykle oproti divadlu nebo plesu nebývá šatna. Máte nějaké vlastní konstruktivní zkušenosti? 

Na aiwí večírek jsem zvolila kompromis - sice vysoké boty, ale ne extra teplé a krátké šaty se silnějšími punčocháčemi. Přesto mi od nohou při cestě mrazivou nocí nijak zvlášť teplo nebylo. Příšte vidím řešení jediné - vyhřátou limuzínu, která pro mě přijede těsně ke vchodu :))

Šaty Evita - sekáč, 160Kč; boty Barrats - Nyx, 800Kč; černé rukávky - sekáč, 80Kč; kabelka -  sekáč, 100Kč; čelenka - výprodej, 30Kč. Fotky Petra M.






10. 12. 2012

Zelená šála ke štěstí

Dnes mi stačí k pocitu štěstí opravdu málo - nový kabát ze sekáče (krásný paradox) a k němu jablkově zelená šála ze stejného zdroje. Přemýšlím, jak se říká mé kabátové barvě - lilková je asi víc do fialova, malinová zas do červena a fuchsiová to také není. Co myslíte?

(Dnes takto stručně - jsem prostě líná. A také negruntuju, nepeču a většinu dárků ještě nemám :) Tak.)



(foto Allia)

6. 12. 2012

Cibule, které vás nerozpláčou

Dovedete si v dnešní době, kdy náramkové hodinky bojují nerovnou bitvu s mobily, představit krásnější časoměřič, než jsou kapesní hodinky, familiérně zvané "cibule"? Moment, kdy si gentleman z kapsičky u vesty vytáhne hodinky a zamyšleně na ně hledí, známe ze starých filmů, dala bych ale nevím co, kdybych ho zažila na vlastní oči. 

Zdroj: http://www.themitchelli.com/glossary/
Vznik kapesních hodinek se datuje do 16. století, v té době ale nešlo ani tak o hodinky kapesní, jako spíš přenosné - zavěšovaly se na krk nebo připevňovaly k oblečení a byly oproti elegantním cibulím mnohem těžší a objemnější. Až 17. století přivítalo lehké a mnohem praktičtější hodiny kulatého tvaru, které se vešly do kapsy u vestičky (kterou prý v roce 1675 představil anglický král Karel II.). Ženy místo cibulí nosily hodinky jako přívěšek na krku, a to až do 20. století.

Kdysi jsem jedny cibule věnovala kamarádovi k Vánocům - byly ze starožitnictví a natahovaly se pěkně po staru ručně. Majitel starožitnictví garantoval, že se předběhnou maximálně o 10 minut za den :) Pokud trváte na přesném čase a nechcete s láskou každý den hodinky seřizovat a natahovat (a pokud by vám vadilo přijít do práce nebo na schůzku o deset minut dříve nebo později), kupte si cibule moderní, s krásným starým vzhledem, ale soudobým strojkem. Našla jsem je třeba zde: http://www.hodinky-klenoty.cz/hodinky?kapesni=1



Je někdo z mých čtenářů majitelem cibulí? Nebo měl je váš tatínek či dědeček? Pochlubte se :)

30. 11. 2012

Sanchez Ramirez a zlatostříbrný Duisburg

Před rokem jsme se s tanečnicí Wardou radovaly ze zlata na mezinárodní soutěži Bellydancer of the World. Letos jsme se do Duisburgu vypravily opět - já, Warda a má milovaná taneční skupina Aiwa! tribe.

Vlastně si nejsem tak úplně jistá, jestli jsem neměla být v tango fusion, našem prvním tanci, hned diskvalifikována - přihlásila jsem se jako tanečnice Khalida a na pódium vešla jako Pablo Sanchez Ramirez... Navíc pěkný otloukánek, alespoň ze začátku tance :) No posuďte sami:





V pohybu nás můžete vidět zde (stejná choreografie, video je ale z Aiwa! festivalu 2012):


Nebudu vás dlouho napínat, porotu zjevně naše latinskoamerická domácnost pobavila a byly jsme odměněny 1. místem (kategorie fusion duo) :)

(na fotce z předávání cen jsem už demaskovaná)

S mými aiwičkami jsme tančily flamenco fusion v krásné choreografii naší ohnivé členky Manuely - a opět se zadařilo, i bez mužského prvku jsme získaly 2. místo (kategorie fusion group):




Celý výlet byl báječný - dámská jízda, spousta inspirace a krásných tanců, příjezd "holandské podpůrné sekce" našich přátel (podporovali nejen potleskem a fanděním, ale i velkou taškou plnou jídla) a na závěr návštěva místní indické restaurace, kde snad ještě lepší než jídlo byl španělský číšník, který nad každým přineseným talířem nebo sklenicí sehrál malou dramatickou etudu. Jediným negativem se tak stala dvanáctihodinová cesta autobusem (plus cesta vlakem z Düsseldorfu do Duisburgu a počáteční přeprava z Budějic do Prahy). Při noční cestě autobusem zpátky jsem nemohla spát a po příjezdu do Prahy mě uvítala obrovská zářící reklama na jakýsi časopis s velkým titulkem "Spánek se přeceňuje!" :))

Na závěr ještě jedno autentické zákulišní foto mobilem s našimi cenami:


Nezbývá než zvolat: Aiwa!!!
(arabsky "ano!"; jinak též výraz radosti z tance a života - pozn. překladatele)

28. 11. 2012

Krátká pekelná úvaha

Nejčastější věta, kterou jsem si v poslední době vyslechla o svém novopočeném působení na Módním pekle, zní: "No tak to si budu muset dávat pozor, co mám na sobě, když s tebou někam půjdu!" Dámy a pánové, klid! :) Nejenže sama nejsem stále a jen nebeská (odtud také název tohoto blogu), nepovažuji se ani za arbitra vkusu. Jak vtipně poznamenala jedna má kamarádka na výše uvedenou obavu: "Nebojte se, já s ní byla na obědě a prošly mi i modré džíny." Než bych se začala pohoršovat nad konkrétní osobou, vždy si vzpomenu, jak jsem si zabouchla klíče a běžela přes město v teplákách, mikině a pantoflích. Nebo jak každý pátek chodím ob tři domy na pilates ve sportovním. Tím klíčovým slůvkem je právě "konkrétní" - ani články na Pekle, které se zabývají kritikou oblečení na ulici (a není jich ani většina, i když je pro ně Peklo asi nejznámější) nejsou o strefování se do konkrétních osob, ale o poukazování na obecné nešvary příkladem vyfoceným z ulice. Takže kdyby mě někdo vyfotil, jak běžím po ulici v pantoflích a použil onu fotku jako příklad nevhodného obutí do města, měl by svatou pravdu :)

Ale dost úvah, určitě jste zvědaví na nějaké to oblečení, dnes si dáme růžovozelenou kombinaci. (Laskavě pomiňte lehce hanbatý záběr na schodech, všimla jsem si toho podhledu až na fotkách a bylo mi líto je vyřadit - fotek, kde má Zorka uši nahoře, není věru mnoho :)

Sukně: sekáč, 69Kč; svetr: e-bay, 350Kč; kožená brašna - ebay, 28 dolarů; boty - sekáč, 250Kč; náhrdelník - dárek. Foto Allia.






20. 11. 2012

Křest svěcenou vodou

Minulou sobotu se v budějické vinárně Solnice konal křest naší knihy Kostýmy pro orientální tance - a byla to veselá událost. Úvodní roztomilý taneček na oslavu kostýmu a jeho vzniku v choreografii Olgy jsme odtancovaly s vervou:




Po skopičinách již následoval (téměř) vážný křest - na fotografii vidíte tři autorky (mě, Olgu a Ivu). Nejsme barbarky, abychom naši krásnou knihu olepily šampaňským, křtila tedy Olga svěcenou vodou z Ruska, nezapomněla pokropit také nás (ruská svěcená voda je zjevně dobrá pro "byznys", předpokládám tedy, že se bude dařit nejenom knize, ale i nám :)

Společné foto všech, kdo se na knize podíleli (na unikátním snímku vidíte i oba fotografy - Dana Krále a Jirku Tvaroha):


A teď už k šatům: na křest jsem si vzala šaty od Dorotky (http://www.dorothyperkins.com) - ve slevě za 12 liber (poštovné bylo zrovna zdarma). Líbí se mi moc jejich střih, který si hraje s liniemi a optickými iluzemi, vtipným bonusem mi přijdou být "vesmírné" rukávky.  Boty Donna Christina Aukro, 300Kč; kabelka - sekáč, 120Kč.

Foto Daniel Král - http://www.kral-production.cz/  (podívejte se na jeho krásné fotky přírody, svateb a samozřejmě tanečnic :) )




Křest dále pokračoval tanečními vystoupeními (o těch snad zas příště) a volnou zábavou - musíme zas napsat nějakou knihu, abychom měly záminku pro další křest...

12. 11. 2012

Aiwa! festival 2012

Aiwa! festival - budějovický svátek orientálního tance (letos ve spolupráci s Fler show a Ivou Czyžovou) je za námi a já se pomalu vracím do příčetného duševního stavu. Ze sna mě už nebudí organizační noční můry a škubání nohy v rytmu tanečních choreografií. Týden před akcí jsem vysílala všem dostupným bohům svatosvaté sliby "nikdy více", a dnes už přemýšlím, čím za rok zas posuneme laťku. Letos si návštěvníci užili velkolepý prodejní trh o rozsahu 60 stánků s rukodělnými ukázkami, indickou kuchyni a čaje, open stage s tanečními vystoupeními, prezentaci knihy Kostýmy pro orientální tance (jejíž jsem spoluautorkou), módní přehlídku orientálních kostýmů, přednášku o krásách Egyptského filmu, taneční soutěž, semináře pódiového líčení a výroby kostýmů, vystoupení bubeníků, taneční semináře a samozřejmě večerní galashow pořádající skupiny Aiwa! tribe a našich hostů (Badriyah, Warda, Satine, Efatha, skupina Yalla Raks a studio Pure). Navštívilo nás cca 600 návštěvníků (když sečtu denní i večerní program v ART IGY). 

Atmosféru akce vám ale určitě lépe přiblíží krásné fotky od našich fotografů (Jiří Šeda, Daniel Král a Veronika Balcarová). 

P.S. A opět výroční pátrací úkol: hledejte Channah ;)