30. 1. 2012

Kočičky

Nebudu tento příspěvek uvádět žádným rozsáhlým popisem počasí, všichni víte, jak venku je. A že v tuhých mrazech přestává jít o módu, a začíná jít o přežití, se snad také shodneme. Jaké tajné zbraně proti umrznutí máte ve skříni vy? Moje hlavní zbraň hromadného zahřátí se nazývá "kočičky". Ač to nezní moc pravděpodobně, jedná se o přezdívku mého nejteplejšího kabátu. Tak se pěkně usaďte a poslouchejte, jak milý kabát ke své přezdívce přišel:

Stála jsem si tak onehdy na zastávce ponořena v hluboké zadumání a stejně hluboce zachumlána ve svém nejteplejším kabátu. Je to popravdě řečeno kříženec mezi bundou a kabátem (má zip, což mu sice ubírá na eleganci, ale ta jde v mínus deseti stranou), zvláštním znamením je huňatá kapuce (tak huňatá, že ji na hlavu nasazuji jen v nejkritičtějších momentech) a hlavně: dvě chlupaté bambule visící z kapuce. Ale zpět na zastávku: najednou cítím, že kdosi vstoupil do mé osobní zóny. Nelibě vzhlédnu a hned zase shlédnu - těsně přede mnou stojí maličká stařenka, taková ta droboučká pohádková babička a cosi brebentí. Zjišťuji, že vlastně vůbec nemluví se mnou, ale jen sama pro sebe: "Jééé, kočičky!" a prstem šťouchá do mých bambulí, až vesele poletují. Dodnes nevím, jak by měla vypadat příhodná reakce. Já jen stála a bez hnutí na ni vypleštěně koukala. Vysvobodil mě až autobus, který příhodně přijel a babičku vcucnul. Od té doby ve velkých mrazech nosívám zásadně "kočičky". 


25. 1. 2012

Expudice Marc O'Pola

Sněží, sněží, jen se práší,
Channah do nebes vynáší
svetr z pravé ovčí kštice,
vivat zimní expudice!

Kvízová otázka za pět bodů: co vás nejlépe připraví na přechod z teplé duchny do zasněžené reality? Samozřejmě: teplý vlněný svetr! V běžných obchodech aby vlnu člověk lupou hledal a špendlíčkem vyškraboval - svetr z akrylu může vypadat pěkně a na jaře s ním naděláte spoustu parády, v zimě je vám ale vcelku k ničemu. Svetry s 5% vlny mi zas připomínají starý židovský vtip o pravé slavičí paštice - poctivě půl na půl, půl prasete a půl slavíka; v tomto případě půl bavlníkové plantáže (v horším případě továrny na umělá vlákna) a půl ovce. Nezbývá než zakroužit kolem sekáčů. Tento nový svetr Marc O'Polo s 56% bavlny a 44% vlny jsem ulovila spolu s jednobarevným oranžovým rolákem Marc Aurel (50% bavlny a 50% vlny) ve svém oblíbeném second handu - za první jsem dala stovku, za druhý 50 korun. A je zazimováno!


20. 1. 2012

Koláž mezi nebem a zemí

Už je to tak - zatímco celou dosavadní zimu-nezimu jsem byla z celého širokého okolí jediná neinfekční, zatímco kolem mě padaly mé kamarádky do postelí po tuctech a Vánoce omarodilo snad 70% české populace, nyní nastal čas spravedlivého zúčtování. A já kašlu, prskám, nadávám a je mi to pramálo platné. Plánované focení polárního svetru a vlněné sukně je odloženo na neurčito a já můžu tak maximálně procházet staré blogové příspěvky a nostalgicky vzpomínat nad hrnkem zázvorového čaje. Koneckonců - proč ne. Alespoň mám čas vybrat "the best of" loňského roku a splácat vše do jedné koláže. Na zdraví!



17. 1. 2012

Augiášův šatník

Nepotrpím si příliš na novoroční předsevzetí - pokud chci s něčím začít/skončit, udělám to hned a pokud jde o muka selhání z porušeného předsevzetí, radši si takové nesplnitelné cíle vůbec nevytyčuji. Znám své pappenheimské velmi dobře. Letos jsem ale přeci jen učinila malý ústupek a řekla si, že už konečně musím něco udělat se svým šatníkem, před kterým by ustoupil s děsem v očích i Herakles s vidlemi. Nuže, první kolo je za mnou - do popelnice jsem odnesla jeden naditý pytel (připadala jsem si v tu chvíli jako jakási pofidérní verze Santa Clause) a druhý (ten pěknější samozřejmě) jsem nafotila a přidala za pár drobných do svého bazaru:


Co myslíte, jak dlouho nově získané místo vydrží? V novém roce už jsem stihla koupit troje šaty (výprodej Dorotky a Orsay), dva svetry (oba 50% vlna, sekáč), jednu sukni (Orsay, sekáč) a pravou angoráckou čepici (Monsoon, sekáč). Upřímně by mě zajímalo, jestli onen Augiáš po vyklizení svých pověstných chlévů hned druhý den zavolal svému dobytkovému dealerovi...




8. 1. 2012

The Godmother

Celé svátky a první týden nového roku jsem strávila zalehnutá na matracích - přesněji řečeno na matraci - a užívala si nejlepšího vánočního dárku, duchny enormních rozměrů nacpané prachovým  husím peřím. Po období letargie je však nutné pustit se znovu chutě do práce, překážek se nebát a na množství nehledět. Víkend je ale stále časem odpočinku a já tuto neděli dostala nabídku na výlet, který nebylo možno odmítnout. Kdo první pozná mafiánské město na fotografiích, získává čestný titul mého consigliere. Počasí přálo mapování terénu městských uliček, jen medvědi v příkopu (nápověda) zřejmě spali spánkem spravedlivých zimních zvířat, nebo už je chytli četníci a medvědi kdesi bručí. Po prohlídce městských krás jsem si dala v hospůdce u řeky rybu v novinách a plna dojmů se odebrala zpět ke své famiglii

Kabát Pimkie - sekáč, 490Kč; klobouk - výprodej, 69Kč; boty - dárek z Barcelony; kalhoty - sekáč, 180Kč; šála - trh v Dubaji (krvavě usmlouváno asi na stovku); kytička - HM; svetr - sekáč, 145Kč; košile Amisu  - výprodej, 150Kč; kožené rukavice - sekáč, 120Kč; kamej - e-bay, 2,5 libry; kabelka - e-bay, 1 libra ; foto: Ponioso.