26. 7. 2012

Jak cvičiti psa

Hned na úvod přiznávám, že nemám toho nejvychovanějšího psa pod sluncem. Způsobná chůze na vodítku je pro Zorku disciplínou velmi náročnou - buď se nechám tahat, nebo musím co čtyři vteřiny výhružně zavrčet "k noze!". Malé psy Zorka blahosklonně ignoruje, zatímco na velkých si štěkotem   dokazuje svou morální převahu. Skrytě si přeji, aby ji nějaký velký pes konečně pořádně vystrašil - obvykle ale potkáváme vyrovnané jedince, které štěkající šprček zmítající se na vodítku nemůže rozhodit. Ano, chodily jsme na cvičák - Zorka celkem rychle všechny povely pochopila a následně usoudila, že se jí poslouchání málokdy vyplatí. Takže pokud nemám po ruce kus buřtu, většinou psychologickou hru o příkaz prohraji. Ne nadarmo se říká, že se necvičí pes, ale pán; a já jsem sama vycvičená pramálo. Dnes se tedy pokochejte fotkami mého jednočlenného psího spřežení - iluze spořádaného psíka na procházce s dámou padla hned v prvních minutách focení...

Top Dorothy Perkins - sekáč, 145Kč; sukně Atmosphere - sekáč, 120Kč, pásek - sekáč, 20Kč, klobouk Kappahl - výprodej, 100Kč, kabelka - sekáč, 39Kč; boty - e-bay 6,5 libry; foto Moňyčka






20. 7. 2012

Chobotnice Eliška a jiné umění

V Budějicích jsme si rádi zvykli na fakt, že v létě na nás v různých městských zákoutích bafají nečekané sochy. Cituplně vzpomínám na loňskou mouchu na Černé Věži (dílo Michala Trpáka) - když na podzim odletěla, naše milá věž mi přišla jaksi neúplná. Letos mě stejný autor opět potěšil instalací obří hlavy se sklíčky, která dovnitř vpouštějí různobarevné světlo - do sochy je možné vlézt jako brouk a prohlížet si vesmír v cizí hlavě. Nesmím opomenout Malého Marťana od Jaroslava Róny - tuto sochu přejmenovala kamarádčina sedmiletá dcera na "kosmounauta s pinďou". Na slepém rameni Malše na vás toto léto vybafne chobotnice Eliška - není to žádná disneyovská chobotnička, ale realisticky pojatý nabručený hlavonožec. Náhlý déšť ji ale zřejmě potěšil, na rozdíl ode mě a fotografky Moňyčky - prchly jsme do Španělské restaurace a Elišce natruc si pochutnaly na smažených chobotničkách. Ať žije budějické rozmarné léto!

Šaty Zara - sekáč, 129Kč; svetr Mango - sekáč, 165Kč; bezejmenná kožená kabelka - sekáč, 39Kč; boty Bless - 390Kč.







chobotnice Eliška - Viktor Palúš

V myšlení - Michal Trpák (foto Václav Pancer)
Moucha - Michal Trpák (foto Jaroslav Sýbek)
Malý Marťan - Jaroslav Róna (foto Město ČB)

16. 7. 2012

Jak na boty ze sekáče

Tento příspěvek nebude o tom, jak pěkné boty v sekáči ulovit (mohu poradit jen svá budějická loviště, která jsou stejně čtenářům tohoto blogu již dostatečně profláknutá), ale pokusí se být návodem, co s nimi poté, když už si je pyšně přinesete domů.

Disclaimer: pokud se vám z jakéhokoli důvodu příčí kupovat boty v sekáči, nečtěte dále. Nekladu si za cíl vás přesvědčovat a lámat, abyste svůj názor změnili. Třeba se vám ale některý z následujících bodů bude hodit i pro boty zakoupené v obchodě (pokud se třeba necítíte pohodlně při myšlence, že je již někdo před vámi zkoušel).

1) (Tento bod je asi zbytečný, ale přesto:) Nekupujte boty sešmajdané, okopané nebo vykazující jakékoli jiné výrazné známky nošení. Ani kdyby boty stály pět korun nebo byly kdovíjak značkové, přeci si nechcete kazit nohy a vzhled. Nejjistějším ukazatelem onošení jsou podrážky a podpatky, případně vnitřní stélka. I kdyby boty navenek zářily čistotou a neonošeností, ale měly by sešmajdanou podrážku k jedné straně, budou vám leda kazit klenbu a držení těla. Pokud ve vašem sekáči mají jen boty, které vypadají, jako kdyby je někdo našel u popelnice, zkuste najít sekáč jiný nebo je radši nekupujte v sekáči vůbec. Oblečení vyperete, popřípadě i zašijete, u bot to tak snadno nejde.

2) Boty důkladně otřete vlhkým hadříkem zvenku i zevnitř. Opět to není překvapivý bod, ale chceme být důslední :) Není od věci nechat také boty vyvětrat na čerstvém vzduchu, mohou být někdy cítit po desinfekci z obchodu. 

3) Toto je asi nejdůležitější bod - vystříkejte desinfekcí (ideálně speciálně určenou pro boty). Já používám Top Gold - deodorační antimikrobiální sprej do obuvi (likviduje kvasinky, bakterie a plísně). Pak si můžu být jistá, že jsou moje chodidla v bezpečí. Mimochodem používám tenhle sprej i na boty koupené v běžných obchodech, mnohokrát jsem byla svědkem toho, jak si zákazníci zkoušeli boty na bosou nohu (často i za mlčenlivého přihlížení prodavaček). Jistota je jistota.

Fotopříloha: můj nový úlovek - boty Jones Bootmaker, sekáč, 45Kč + antimikrobiální sprej Top Gold (koupila jsme ho v obuvnictví, tuším Baťa)



8. 7. 2012

Lov na kladné vlaštovky

Že to na českých ulicích nebývá s nápaditostí žádná sláva je už asi veřejným tajemstvím. Převládá bezradnost, obava vyčnívat z davu a strach z barev. Kritických článků najdete na internetu hodně, například na Módním pekle (které má sice mnohem širší záběr, než jen kritiku, ale tou je asi nejznámější). Pozitivních příkladů je pomálu, lovit krásné oblečení na ulicích je věc nesnadná. Přesto ale na ulici čas od času vidím kladné vlaštovky, které se nebojí a experimentují s barvami a netradičním stylem. Proto jsem se rozhodla uspořádat na tyto kladné vlaštovky lov beze zbraní a pochválit je před nastoupeným čtenářstvem. Buďte prosím shovívaví, vyžadovalo to odvahu modelek i fotografky - a jsme tu "mezi nebem a zemí", takže drobné prohřešky proti nebeské dokonalosti pomíjíme :)

Při lovení nastala klasická situace: Nevezmu si foťák = potkám 2-3 zajímavé modely. Vezmu si foťák = míjím jen zástupy legín a vytahaných triček. V dnešním prvním díle lovu (hodlám v lovení pokračovat) najdete zatím čtyři příspěvky - dvě mé "kořisti" a dva příspěvky zaslané čtenářkami. Tímto vás tedy prosím, jen klidně posílejte své úlovky kladných vlaštovek, nebo své vlastní kreace, ať mám krásných příkladů co nejvíc :)


1) Maminka s holčičkou - málem jsem si vykroutila hlavu, když jsem je míjela. Naštěstí jsem měla foťák s sebou a paní se nechala "ukacat" - miluju ty barvy a to, jak růžová spojuje oba modely. Navíc ty modré šatičky jsou prostě úchvatné!


2) Další maminka, tentokrát s kočárkem - září barvami, má sukni a pěkné boty, na hlavě barevný šáteček (není na fotce moc vidět). A pak ať někdo říká, že matky s kočárkem musejí vypadat jen uštvaně a zanedbaně ;)


3) Příspěvek od čtenářky Páji - ty šaty a jednoduchá čistá barevná kombinace jsou báječné - určitě na promoci (?) zářila.


4) Tenhle úlovek od čtenářky Lucie mě dostal - dámy jsou ztělesněním elegance, ale děti jsou prostě dokonalé :))

5) Na závěr něco z vlastního rybníčku - fotka z galerie Glance4art  a mé oblíbené čínské šaty.


5. 7. 2012

Knižní mystéria

Jedním z nejlepších rozhodnutí poslední doby bylo obnovení průkazky do knihovny - v Budějicích je knihovna v nádherné staré vile uprostřed zahrady. Knihy nejsou jen položky v katalogu, ale můžete se procházet mezi policemi a listovat. Zvolila jsem zábavnou metodu výběru knih - pokud nepasu po konkrétním titulu, vybírám si z několika polic "Nedávno vrácené knihy". Zaprvé je to zajímavý průzkum, co vlastně lidé čtou. A zadruhé je to náhodně daný předvýběr - i když o té náhodě by se dalo s úspěchem pochybovat. Co si myslíte o tomhle: půjčila jsem si při předminulé návštěvě tři knihy. Spojovalo je jen to, že byly v této polici, jinak byly různých žánrů a rozdílných autorů. A teď to přijde: hlavní hrdina knihy č. 1 a 2. měli stejné příjmení a jedna z postav knihy č. 2 si četla knihu č.3. Co se mi knižní vesmír snaží naznačit???

Od knih k oblečení: v současném horku preferuji lehké vzdušné šaty, jedny z mých favoritů jsou tyto Red Herring - jak jinak, než ze sekáče, za 165Kč. Kabelka je kožená, zjevně starožitná, opět sekáč a 150Kč. Boty Unisa (jedny z mála mých bot které jsou kožené skrz na skrz - včetně podrážky) - sekáč, 390Kč.



A mimochodem: