22. 7. 2013

Letní kratochvílení

Dnes jen několik fotek z výletu na Kratochvíli - šaty Dorothy Perkins, boty Croft & Barrow (kvůli entusiasmu mé, nyní již bývalé, paní pedikérky jsem přišla o kousek chodidla a týden mohla nosit jen placaté boty :)



Tohle je ještě jedna z mých elegantnějších pozic při focení...


A výsledek:


Kratochvíle se pyšní nádherně udržovanou zahradou - záhonky nejen s květinami, ale i různými druhy bylinek...


Žádný photoshop, jen odraz v prohýbané okenní tabulce:



20. 7. 2013

Hospic, kde to žije

Dnešní příspěvek bude o jednom z oněch vystoupení, na které budu ještě dlouho (a ráda) vzpomínat... Dnes jsem se svými kolegyněmi tančila v prachatickém Hospici sv. Jana N. Neumanna. Nebyla to pro mě první návštěva, v hospici jsem byla prvně v únoru, kdy zde svůj život končil mně blízký člověk. Už tehdy jsem si všimla jedné podstatné věci - že totiž hospic, v povědomí veřejnosti většinou jen vágně usazený jako místo, kde lidé umírají, není žádným depresivním domem smutku. Naopak - místo nemocničního sterilního prostředí vás překvapí světlé a teplými barvami vymalované pokoje a krásný areál hospicové zahrady. A samozřejmě to nejdůležitější - personál hospice, lidé, kteří své často nelehké poslání zvládají s obdivuhodnou energií a úsměvem. Na pokojích nevládne nemocniční režim, pacienti se můžou prospat, co největší komfort je poskytován i jejich rodinám. Hospic není místem léčby, přesto je schopen svým pacientům zaručit účinnou léčbu bolesti - v dnešní době opravdu není nutné v posledních dnech fyzicky trpět. Stejná péče je zde věnována i  duši. A jak jsem zmínila již v samotném nadpisu, hospic je místem, kde to žije - konají se zde koncerty, vystoupení, plesy... Vše s jediným cílem - aby byly poslední dny pacientů (a také poslední chvíle, které s nimi stráví jejich rodina a přátelé) co možná nejhezčí.

Zajištění vysoké kvality života a komfortu pacientů vyžaduje i vysoké náklady - pojišťovny hradí základní zdravotní péči, část připlácí pacient podle výše svého příjmu (ale jen 100-310Kč za den), proto je vysoký standard, který hospic svým pacientům poskytuje, závislý i na sponzorských darech. Pokud se rozhodnete jakýkoli dar poskytnout, zde je číslo účtu: 171157619 / 0600. Sbírky na hospic nejsou v naší zemi tak populární, jako třeba různé charity na dětské domovy, proto si myslím, že je třeba kolem tématu hospiců a vůbec důstojného odchodu ze života trochu rozčeřit vody, tomuto tématu se ostatně finálně nevyhne nikdo z nás :)

Osobně děkuji panu řediteli Robertu Hunešovi za nesmírně cennou práci - a celému personálu hospice, jejichž úžasný přístup jsem sama zažila. 

Několik fotografií z dnešního vystoupení:










14. 7. 2013

Borovanské borůvkobraní

Dnešní neděle patřila výletu do Borovan na tradiční slavnost borůvkobraní. Kdo (jako já) čekal stánky nacpané borůvkovými koláči a jinými dobrotami, mohl být lehce zaskočen - v areálu bývalého kláštera probíhal jarmark se vším všudy, občas aby člověk borůvky hledal ostrozrakem (ale kdo hledal, našel borůvkové knedlíky, koláče, šťávy, dokonce i borůvkové daiquiri nebo vodní dýmku...).




  To vše prokládané všelikým doprovodným programem pro děti i dospělé, my stihli zrovna hudební vstup ve stylu zlatých osmdesátých (která si ráda odpustím ve všech formách). 





A všude samozřejmě davy lidí - nemohu si odpustit myšlenku: dámy, kam už si safryš chcete vzít letní šaty, než na slunný nedělní výlet na jarmark do klášterní zahrady? Hodně lidí určitě přijelo na kole, ale podle počtu zaparkovaných aut jich nebyla většina... Tak příště, ale už! :)


Prošla jsem zběžně stánky s vařečkami, kořením, klobouky, šmuky... a na místě se zapíchla až u stánku, ze kterého na mě mrkly plakáty s pin-upkami. Ukázalo se, že majitelka, Aneta Švecová (Anet Dekor) je čtenářkou mého blogu - jak milé zjištění :) Maluje, vyrábí zdařilé steampunk šperky, zápisníky a spoustu dalších věcí - a stejně jako já obdivuje zlatou éru pin-up. 



Bavilo mě pozorovat kolemjdoucí ženy, jak okukují koketní krásky - inspiraci je možné nalézt i na nedělním výletě v Borovanech :)




Já jsem k poctě borůvkám zvolila šaty (jak jinak než) fialové a široký klobouk, který se na slunci víc než hodil... Omlouvám se organizátorům za způsobené zmatky, ale ten strašlivý neonově oranžový papírový náramek, který jsem byla zřejmě povinna nosit, jsem strhla hned za vchodem - nebudu chodit jak okroužkovaný kanár :))






A když už jsme v předminulém článku propírali ty podvazky - na blog se v prádle nefotím (čestnou výjimkou je samozřejmě neposlušná sukně a podvazek na pin-up fotkách), ale alespoň takto decentně pás, o kterém jsem se v komentáři pod článkem zmiňovala: Kiss Me Deadly Van Doren a nylonky z e-bay.


7. 7. 2013

Gaultier postatomového věku

Bylo nebylo...

Po apokalyptické atomové válce, v ruinách dosavadní civilizace, zbylo jen několik málo přeživších - lehčí či těžší degenerace se projevily různě, někteří jedinci částečně porostli peřím. Například Channah, která zkázu přežila ve svých nejlepších šatech a při své cestě na povrch z protiatomového bunkru pohotově okradla mrtvolu jakéhosi Columba o kabát. S nově nabytou sebedůvěrou jala se prozkoumávat světélkující ruiny...

...nebo tak nějak. Vyložte si konečně naše focení s Petrem Louženským, jak chcete.

Foto: Petr Louženský http://www.petrlouzensky.estranky.cz/