31. 7. 2014

Zcela neužitečné písecké postřehy

Nedávno jsme s mojí milou kamarádkou a jmenovkyní podnikly výlet do Písku. Byla to čistě dámská jízda po sekáčích, obchůdcích, památkách a jídle - všeho jsme si užily dosytosti.

V parkánu jsme narazily na piáno, hned jsem se nadchla, že jde o obdobu pián v ulicích - tohle bylo ale spoutáno řetězy, zámky a soudě podle okolních odpadků sloužilo spíš jako občerstvovací pult a lavička v jednom. Škoda, zřejmě ho jen jednou za čas odemknou a vypustí trochu se proskočit...





Co mají ale v Písku luxusní, jsou rozkládací lehátka u Sladovny, pěkně letně u fontány. Saturnin by zaplesal.




A ano, na cestě k nádraží nádherné popínavé růže - obě jsme se do nich musely samozřejmě vplést a vyfotit se, ven už se lezlo podstatně hůř.


A to je, milí čtenáři, z naprosto neužitečných píseckých postřehů vše. Snad ještě: když budete (jako my) hledat v Písku pizzerii Marco Polo, chápaví obyvatelé vás správně nasměrují do pizzerie San Marco.

 A zlatý hřeb výletu: v sekáči u Slona měli nenošené taneční boty na flamenco za 120 Káčé!


(šaty a pásek Dorothy Perkins, boty Mel, foto Hanka + Hanka)

30. 7. 2014

Hedvábné šaty od Alberty Ferretti

Dnes mám pro vás jeden ze svých nemilejších sekáčových úlovků - hedvábné šaty od italské módní návrhářky Alberty Ferretti za 249Kč. Její šaty jsou známé vrstvením a řasením materiálů - tyhle konkrétní mi přijdou trochu v duchu Marilyn Monroe. Horní díl šatů je vyztužený kosticemi, zdobený řasením a z boků překrytý díly látky, které přes prsa pokračují jako vazačky za krk. Letmým průzkumem internetu jsem zjistila, že jsem ušetřila něco kolem tisíce dolarů.

P.S. Také máte někdy pocit, že když "ulovíte" něco s výraznou slevou, že vám ušetřené peníze jaksi zbyly a můžete je utratit znovu? A nejlépe hned několikrát... ;)


Foto: Jaroslav Cvejn
Vizáž: Věra Cvejnová
http://www.2nicephoto.cz/

(fotky šatů doma: Channah)





5. 7. 2014

Bdělé snění

Nevím, zda jste někdy slyšeli o lucidním snění - ve zkratce se jedná o techniku, pomocí níž se můžete "probudit" uprostřed snu, i když stále spíte. Někdy se podobný prožitek přihodí i zcela náhodně, když si třeba uprostřed noční můry říkáte "tohle se mi zdá, určitě se probudím...". Pomocí nácviku bdělého snění ale můžete své sny ovládat zcela záměrně a plánovaně - a popravdě si také užít spoustu zábavy. Sen má svá pravidla, která nesmíte porušit - když chcete třeba vytvořit nějakou věc, musíte se ve snu například otočit a když se otočíte zpět - voilà - daná věc je nachystána před vámi. Mozek by se zkrátka neuměl vypořádat s tím, že se cosi, byť ve snu, zjeví z čista jasna. Když chcete ve snu cestovat, můžete buď letět a na dané místo doletět, případně pokud jste v místnosti, projít dveřmi, za kterými je vaše kýžená destinace... a tak dále. O lucidním snění existuje spousta článků a knih, pokud vás toto téma zajímá, není problém si vše dohledat (užitečné tipy v AJ například zde: http://www.wikihow.com/Lucid-Dream )

Jednou z metod tréninku je tzv. "reality check" - opakovaná jednoduchá činnost, kterou provádíte v bdělém stavu. Například když procházíte dveřmi, řeknete si "tohle je realita". Nebo se několikrát za den podíváte na své dlaně a zopakujete stejnou formulku. Když pak spíte, ona činnost se vám dřív nebo později do snu promítne - projdete dveřmi nebo se podíváte na dlaně (je to podobný princip, jako když celý den houbaříte a následující noc se vám zdá o houbách). A ve snu si uvědomíte, že tohle realita není - a hurá, můžete se pustit do prozkoumávání snu v bdělém stavu: létat, potkávat jakoukoli osobu si jen představíte, přeměňovat se do zvířecí či jiné podoby, vytvářet kolem sebe novou realitu... Sen se vás ale snaží strhnout a opět vás "uspat" - pokud si stále neopakujete, že tohle je sen, přestanete se dívat na dlaně (nebo něco jiného podle toho, jakou pomůcku jste zvolili), za chvíli už zas nevědomě sníte a sen se vaší kontrole vymkne.

A nyní myšlenkový kotrmelec: nepřijde vám někdy, že sníme i v bdělém stavu? Že se necháme bezmyšlenkovitě unášet, strhávat, ospale vést snem, který nás vede třeba i tam, kam jsme vlastně původně vůbec nechtěli jít? A že si musíme neustále připomínat, co vlastně v životě chceme a co je pro nás důležité? Dívat se na dlaně a nezapomenout důležité věci, které jsme si už stačili v životě uvědomit a o které nechceme přijít...


(škoda, že na té první fotce nemám špičaté ouško ;)