15. 10. 2015

Půlroční report

Milí moji čtenáři a čtenářky,

odpusťte půlroční hibernaci - nezahynula jsem, nevydala jsem se na moře a nestala se námořníkem, leč dělo se tolik věcí (valnou většinou pozitivních), že mi nezbývalo soustředění k jejich zachycení. Co jsem se tedy za tu dobu naučila?

1) Naučila jsem se, že motivace je základem veškerého pokroku. A že natáhnout luk, zamířit a vystřelit může být problém - nicméně že každý problém zmizí v momentě, kdy vám váš trenér místo terče na balík slámy pověsí tři špekáčky řka, že dokud je netrefíte, budete bez oběda.


2) Naučila jsem se, že se není třeba bát apokalypsy - protože i po ní si můžete užít spoustu zábavy. A pokud budou v té době vycházet i časopisy, můžete se v nich zcela nečekaně ocitnout.






(foto: Lukáš Makovička; Broken photography; Marius Sachtikus; časopis Pevnost - všechny fotografie jsou ze skvělého festivalu Junktown )

3) Naučila jsem se, že hadi jsou milí, přítulní, teplí... ale zatraceně těžcí! A že pokud máte štěstí, nevnímají vás jako kořist, ale jako strom - takže místo rukou máte větve a musíte sebevědomě vytvářet iluzi pevného dubu. A že hadi vám na to stejně neskočí a při focení se budou odhodlaně plazit ze záběru.


(foto: báječná a jedinečná Lucie Kout)

4) Že máme v Budějovicích skvělou restauraci Doodles, kde je doopravdický Jukebox na gramodesky - a když tam přijdete v pin-up šatech a budete dělat "Jééé!", tak se nad tím nikdo nepozastaví!



5) Že žít ve Francii 18. století není žádný med - samé intriky, ilumináti, frondisti a jiné bestie. Nebo dokonce TA Bestie. Pokud tedy existuje. Všechno tuto (a mnohou jinou) zábavu jsem mohla zažít během čtyř dnů na výpravném historickém LARPu De la Bete na zámku Valeč u Karlových Varů v roli Henriette Colbert.






Tímto mé shrnutí prozatím končí, i když učení zdaleka konce nemá. Moc vám děkuji za všechny zprávy a vzkazy, vážím si jich!

Channah